MICHAELA PROCHÁZKOVÁ
Tanec je pro Michaelu Procházkovou z Pardubic celoživotní láskou. A to i přesto, že je většinu svého života upoutána na vozík.
Každé její vystoupení se podobá zázraku. I když se musí vyrovnávat s těžkým zdravotním hendikepem v podobě postižených všech čtyř končetin, je jednou z hvězd tanečního souboru Amare.
Ten fungoval při Základní škole a Praktické škole Svítání v Pardubicích pod odborným vedením Markéty Hujerové, která v tomto zařízení pomáhajícím lidem s různými hendikepy působila dlouhá léta jako zástupkyně ředitelky.
Na jeviště Míša přijíždí pokaždé na vozíku. S pomocí ostatních členů souboru Amare však dokáže alespoň na okamžik tančit, byť to tuto odvážnou a nesmírně statečnou dívku stojí ohromné úsilí a energii. Jenže touha předvést, že to jde, je vždycky silnější než všechny hendikepy i bolest.
Pro tanec žije. Její obdivuhodné výkony už zasáhly srdce několika tisíc diváků na nejrůznějších akcích, které pardubická škola Svítání pořádá nebo na nich účinkuje jako host.
Choreografie, v nichž Míša září podobně jako sluníčko na logu školy, jsou této sympatické slečně šity přímo na míru. Stejně jako nádherné kostýmy, v nichž má možnost předvádět své umění i krásu.
Potlesk publika je mocný. A kouzlo tance je pro Míšu doslova magické. Dokonce tak, že se na pár chvil vzepře nepřízni osudu a přesvědčí sebe i okolí, že to jde. Pomalu, zlehka, krůček po krůčku…
Tvrdá práce a náročné hodiny zkoušek se postupně úročí. I na vozíku může být vysněnou baletkou, skvostnou tanečnicí, které aplaudují zaplněné sály. Její pokoj plný fotografií z mnoha vystoupení tanečního souboru Amare po celé republice je toho jasným důkazem…
Míša je bojovnice. A díky podpoře svých kamarádů a pedagogů ze školy Svítání ukazuje cestu i ostatním. Jen ty nohy a ruce zatím tolik neposlouchají, jak by si všichni přáli. Proto by uvítala pomoc v podobě speciálního tanečního vozíku, který však stojí několik desítek či spíše stovek tisíc korun.
Na první pohled se to zdá být nemožné. Jenže v případě Míši se prostě zázraky dějí!