Paní ředitelka v době covidu oslovovala rodiče a zasílala jim informace, povzbuzení a aktuální zprávy prostřednictvím e-mailových dopisů, toto je reakce rodičů:
„Vážená a milá naše paní ředitelko,
Včera jsme dostali Váš dopis. Tolik nás potěšil! Čteme ho už po několikáté, a tak trochu u něj pláčeme a taky se usmíváme.
Píšete o Svítáňovské rodině, a tak to my skutečně cítíme. Vy a všichni zaměstnanci školy Svítání, učitelé, asistenti, sociální a administrativní pracovníci, rehabky, paní uklízečky, řidiči, jste součástí našeho života už přes dvacet let. Díky Vám všem je náš život radostný a smysluplný. Jen díky Svítání můžu každé ráno vstát a jít do práce, kterou mám moc ráda, a vím, že bude o moji dceru perfektně postaráno. A Míša může být mezi svými kamarády a má zábavu, kterou bych jí přes všechnu lásku poskytnout neuměla.
Teď nám ten zatrolený virus náš pořádek trochu naboural. Ale o to víc cítím vděk, jaký hezký život máme a jaké máme štěstí, že existuje Svítání.“
Rodič třídní učitelce
„Jsem moc ráda, že dcera může ještě dva roky zůstat ve Svítání. Už přemýšlíme, co s ní po škole, ale ty dva roky u Vás ve Svítání nám ještě pomůžou.“ (maminka žákyně, která pokračuje v Praktické škole).“
„Jsem moc ráda, že jsme s manželem pro naši dceru vybrali školu SVÍTÁNÍ. Chodí sem ráda, našla si tu kamarádky a kamarády.“
„Paní učitelko jsem moc ráda, že moje dcera chodí k Vám do školy Svítání. Velmi se mi líbí menší kolektiv žáků a individuálnější přístup při výuce k mé dceři. Jsem moc ráda, že paní asistentky jí vždy pomohou, proto je vaše škola nejrozumnější volba.“
„Paní učitelko jsme moc rádi, jakým způsobem jste se vypořádala s distanční výukou, individuálních hodin po dvojicích si moc ceníme.“
Třídní učitelka o svých žácích ve speciální třídě (žáci s kombinovanými vadami)
„… u nás jsou děti opravdu spokojené a stále by se objímaly, povídaly si, svěřují se, mají nás jako svou druhou rodinu. To jsou věci, které se těžko citují. Jsou spíše pocitové. Dlouho dopředu se těší na výlety, velmi rády chodí na vycházky, milují hodiny vaření. To jsou činnosti, které doma kolikrát ani nezažijí. Mají velkou radost, když nám mohou uvařit kávu nebo zalít čaj. Doma je rodiče nenechají. Buď mají strach nebo jim vadí, že jsou děti pomalé a nadělají binec. My jim dáme prostor a čas a máme pak radost s nimi.“
Rodič třídní učitelce v době distanční výuky:
„Ještě jednou děkuji! Po zkušenostech s domácím vzděláváním jsem nabyla
jistoty, že by vás – pedagogy – měli platit zlatem…:-)“
„Jsem moc ráda, že by se mohl Matýsek vrátit do školy, skákal radostí, že moc do školy chce. Tak snad to dopadne:))“
„Taková radost z obyčejné věci… Moc děkuji, paní učitelko, za krásné úkoly. Dáváte tomu tolik nápadů!“
„…Vaše hodiny jsou super. Má to náboj a je s Vámi velká sranda. Manžel se včera prý po dlouhé době zasmál. U nás není totiž moc nic k smíchu… Syn se těší do školy moc!“
“ Zůstat doma je pro něho za trest. Ve škole je hrozně rád. Doma se nudí.“ (maminka žáka, jedináčka s autismem)“