Příběhy žáků
PAVEL DIBLÍK
Hudba je pro něj celý život. I přes svůj zdravotní hendikep dokáže zahrát na klavír, varhany, klarinet a ještě k tomu hezky zpívá.
Nevidomý Pavel Diblík z Holic je jedním z nejúspěšnějších absolventů Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, kam se dodnes rád vrací – mimo jiné také jako člen muzikoterapeutického souboru Mlima Jua, který s velkým úspěchem vystupuje na různých kulturních a společenských akcích nejen v Pardubickém kraji.
„Každý koncert si užívám,“ svěřuje se Pavel Diblík, jenž si od mala jde za svým snem. „V šesti letech mne babička přivedla do kostela, kde jsem slyšel poprvé v životě varhany. Od té doby jsem si přál na ně umět hrát,“ podotýká absolvent Deylovy konzervatoře pro nevidomé, jenž v současné době vystupuje i sólově nebo doprovází známé i méně známé umělce.
Jeho všestranný hudební talent nedávno ocenil například textař Michal Horáček, zpěvačka Leona Šenková nebo herečka a zpěvačka Eva Horká. Velkým oceněním pro něj byla i možnost předvést své umění ve Vatikánu během poutní cesty české delegace k Svatému roku milosrdenství, jejíž součástí bylo též předání sochy Svaté Anežky České papeži Františkovi. Ta scéna z generální audience papeže Františka zůstane nejen Pavlovi asi do smrti v paměti. Přímo uprostřed náměstí svatého Petra v Římě ho Svatý otec objal. Požehnal mu, zatímco Pavel mu nadšeně česky vyprávěl, jak je šťastný, že ho mohl ve Vatikánu osobně pozdravit. „Splnil se mi další sen. Bůh mě má asi rád,“ zní přirozeně a radostně z úst nevidomého chlapce, jehož slova by asi v tu chvíli otevřela oči snad každému zdravému člověku, který by si chtěl na něco stěžovat.
