David byl nadaný bezstarostný kluk. Miloval jakýkoliv pohyb a výlety se svojí rodinou. Miloval také jízdu na kole. Při jedné z nich ho ale srazilo auto a on upadl na dlouhých 6 týdnů do kómatu. 

„Když se probudil, nepohnul ani prstem. Musel se znovu naučit dýchat, polykat a mluvit“, dodává Davidova maminka. Vedle základních funkcí pro život se David také učil znovu alespoň částečně hýbat rukama i nohama. A i když je nyní stále na vozíku a rukama si spíše jen pomáhá přidržet věci, tak jeho blízcí neztrácejí optimismus. 

„Je to i díky tomu, že potkáváme samé skvělé lidi. Naštěstí jsme nenarazili na nějaké předsudky nebo naschvály. Jediné, s čím se potýkáme, že vlastně neexistuje varianta, kam bych Davču mohla na chvíli umístit, abych si zařídila některé věci, nebo vyrazila někam bez něj. A zároveň chci mít jistotu, že to pro něj bude důstojné prostředí, kde se mu budou věnovat, ne že ho nacpou práškama a odloží do kouta. Takových zařízení je opravdu málo, a to by měl stát strategicky řešit,“ doplňuje Davidova maminka. 

Nehoda se Davidovi stala v roce 2017, tehdy mu bylo 9 let. Dnes je to téměř dospělý muž, který je ovšem odkázán na pomoc ostatních. Téměř nekomunikuje, pravou stranu těla má pohybově velmi omezenou a téměř nedokáže sedět. V tom mu pomáhá například vhodný vozík i pečovatelka, kterou si rodina musela najít. 

„Tenhle příběh je smutný v tom, že se David narodil zdravý, ale i tak se může poprat s tím, co mu osud nadělil. Takové děti potřebují například třeba jen více času na to věci vstřebat, nedokážou se tak dlouho soustředit. Hlavní je u nich, myslím, umět je dobře pochválit a vidět i malé pokroky, ale zároveň se v tom nemůžu emočně angažovat, to nikomu nepomůže“ dodává Davidova učitelka, Andrea Vakulenková.